Když jsem byla mladší, tak jsem si představovala svoje krásné bydlení ve své mysli a ve své paměti, které jsem si chtěla uchovat, až budu dospělá. Měla jsem vždycky takovou představu, že budu bydlet v krásném domečku, kde bude krásná zahrádka, protože já mám strašně ráda zahradu a chtěla jsem na ní vždycky něco pěstovat. Hrozně mám ráda od narození kytičky, protože kytičky jsou pro mě velkou radostí. Samozřejmě to není bydlení jenom o tom, že člověk pomalu nic nedělá, protože bydlení je velice náročná věc a bude nás provázet celý život. Každý člověk si přeje každým dnem, aby měl bydlení pěkně zařízené, aby tam bylo všechno potřebné, a abyste měli to krásné zázemí, do kterého se budete s radostí vracet a budete šťastní tam, kde jste.
Já jsem si tohle strašně přála a přála jsem si, že budu bydlet v tom krásném domečku, ale můžu vám říct, že to opravdu přináší mnoho stresu a mnoho úsilí k tomu, abyste docílili něčeho pěkného. Není to hned, ale pravdou je, že jakmile máte celý dům hotový se zahradou, tak najednou už jen doděláváte některé doplňky, které tomu domu chcete dodat, aby to mělo krásný šmrnc.
Pokud si pozvete návštěvu a třeba vám něco sdělují o vašem domě, že tam byste měli dát to a tamto, tak samozřejmě je pouze na vás, jak si představujete ten svůj domeček, a nemůžete poslouchat druhé lidi, protože každému se líbí něco jiného. Mě vždycky moje kamarádka řekne, co bych měla doplnit do svého domečku, ale já mám prostě svou fantazii, mám svoje představy a jsem spokojená tam, kde jsem. A nejdůležitější je, když je člověk spokojený tak, jak je, a ne, že mu bude druhý diktovat, co má dělat, co si má pořídit, protože to už nejste vy, ale to už za vás rozhoduje někdo jiný, a to vůbec není dobré. Vždycky hlavně poslouchejte sami sebe, to je vždy to nejdůležitější.
