Každý výrobní podnik má své nákupčí, kteří mají na starost nakupování základního materiálu pro výrobu. Nakupuje se většinou ve velkoskladech s ocelovými polotovary, s trubkami, jakly, plechy a profily. Protože hutní polotovary se dělají v určitých rozměrech, např. trubky v šesti metrových délkách, nebo plechy v rozměrech 1,5 x 3 metry, je v každé dílně prvním krokem dělení materiálu.
Ten, kdo nepracuje ve strojírenském průmyslu si pod pojmem nůžky na plech může představit obrovské nůžky, které se používají v domácnosti na papír, jak je drží ve vzduchu minimálně dva dělníci a stříhají s nimi plech. Což je samozřejmě hloupost, protože rozstřihnout plech skutečně není v lidských silách, potřebujete k tomu stroj, strojní nůžky, např. od firmy HRO-TECH.
Ale nejen nůžky slouží k dělení plechu. Nůžkami střihnete jen rovné hrany, čtverce nebo obdélníky, ale co když potřebujete kolečko? Od toho existují palicí stroje. Pálení laserem nebo vodním paprskem umí z plechu vytvořit složité tvary s velikou přesností, takže díly už mnohdy není třeba následně obrábět.
Zvolit správný rozměr polotovarů je úkolem technologa a může firmě ušetřit spoustu peněz. Proto každý technolog umí sestavit tzv. střižný plán, což znamená, že navrhne takové uspořádání jednotlivých výstřižků, aby vznikl co nejmenší odpad. Tohle znají i švadlenky, které potřebují rozvrhnou střih na látku také s co nejmenším odpadem.
Další možností dělení materiálu je řezání. Ani tady si ale nepředstavujte dělníka s pilkou. Vše se děje na strojních pilách, na kterých člověk jen mačká vypínač a stroj pracuje za něj. Dostali jste se někdy na exkurzi do nějakého strojírenského podniku? Využijte dnů otevřených dveří a koukněte se, jak to v takové strojní dílně vypadá. Získáte představu, jak vlastně výroba ve skutečnosti vypadá. Mnoho podniků se rádo chlubí.