Zdá se vám nadpis článku příliš frázovitý, čímž nevzbuzuje důvěru? Možná, že máte pravdu, ale možná na těchto výrazech něco bude. Když se totiž chopí práce profesionálové, kteří čelí v terénu velké konkurenci, aby si na sebe vydělali v dnešní nelehké době, musí odvést práci alespoň na úrovni těch ostatních. Silná konkurence ve stavebních zakázkách se stará o to, aby zákazníci byli spokojeni jak s kvalitou výstavby, tak i s rychlostí. A stavět v současné době betonové oplocení půl roku, tak to si moc nevyděláte.
Výkopy pro sloupky – výstavba betonového oplocení vždy začíná výkopovými pracemi. Tato fáze si vynutí značné fyzické úsilí anebo nasazení mechanizace, protože každý sloupek vyžaduje vyhloubit otvor do hloubky minimálně 80 cm. Jestliže máte sloupků v sestavě celkem čtyřicet, bude to docela slušná „rozdělávka“. Pro jednotlivce zabíračka, pro firmu se zkušenostmi a s potřebnou technikou rutina.
Usazování sloupků a vkládání první řady desek – zabetonovat sloupek a přiložit k němu první řadu desek je poměrně snadné, toto by amatér zvládl poměrně hravě, zejména s míchačkou na beton. Tímto ale pohodová práce končí a nastává třetí fáze.
Horní řady desek – desky se vkládají do drážek ve sloupcích a to znamená, že sloupky musí být rozmístěny vedle sebe v přesných roztečích, aby v drážkách sloupky držely. Jakmile položíte první desku na zem, budete pokračovat druhou, třetí, až případně pátou, do maximální výšky oplocení dva a půl metru. A v tom je právě kámen úrazu, neboť každá z desek váží víc, jak sedmdesát kilo. Zdvihnout ji do výšky tří metrů je i pro dva siláky slušný výkon, a když máte oplocení řekněme v délce devadesáti metrů, nebude to „procházka růžovým sadem“.
Pro horní řady desek potřebujete mechanizaci, obvykle mobilní jeřáb anebo kladkostroj. Opět pro profesionála běžná rutina, ale pro amatéra další starosti navíc a zejména další výdej peněz.
